Lilith (Brain-in-the-Machine) (2006)

Koncept:

Interaktivní instalace experimentující s virtuální a smíšenou realitou, herními technologiemi a bio-signály. Virtuální prostředí bylo vytvořené ve spolupráci se slovenským umělcem Ivorem Diosi ( autor 3D virtuálních světů) a hudebníkem Ivanem Acherem (zvuk). Obraz a zvuk amorfního krajinného prostředí reaguje na data získávaná ze snímačů mozkové a srdeční aktivity diváků. Podobně jako v předchozí autorově instalaci „Pokoj přání“ si každý návštěvník prožije cestu pouze těmi virtuálními krajinami, do nichž ho zavede jeho vlastní tělesný a mentální stav. Virtuální krajiny, vzniklé na bázi 3D enginu používaného v počítačových hrách, jsou promítané ve stereoskopické podobě přímo před diváky, kteří mají možnost prožít stav podobný bdělému snění v soukromém 3-D kině. Obraznost přechází od hororové hyperrealistické atmosféry až po geometricky čistou anebo naopak fantaskně organickou abstrakci, objevují se v ní podmořské sasanky, nejrůznější létající objekty, stromy, nebo třeba i lidské zárodky a spermie. Součástí průzkumu se stává také setkávání s umělými bytostmi (avatáry), řízenými moduly umělé inteligence.

Instalace využívá principů biologické zpětné vazby, kdy v reálném čase dochází k analýze a interpretaci biofyzických signálů na základě emoční response návštěvníků. Po vstupu do projekční místnosti získává návštěvnice stereoskopické brýle a sluchátka. Senzory snímají tři druhy biosignálů: na hlavě se nacházejí snímače zachycující elektroencefalografické signály (EEG), z předloktí informace o tepové frekvenci srdce (EKG) a galvanický kožní odpor (GSR) ze snímače na prstu. Tyto hodnoty, poskytující obraz aktuálního tělesného a psychického stavu, se převádějí na MIDI signál. Tak se například při zrychlení tepu zrychlí rytmus obrazu a hudby. Projekční místnost je navíc vybavena systémem motion capture, sleduje detailní pozici a pohyb účastníků a účastnic. Nejedná se tedy o předem definované 3-D prostředí, nýbrž o prostor pro průzkumnickou mentální aktivitu.

Název Lilith je poctou první ženě Adama, která unikla z ráje, neboť nechtěla být žít v podřízenosti kvůli svému pohlaví. Podle některých interpretací se znovu objevila v ráji v podobě hada a podala Evě jablko. V šedesátých a sedmdesátých letech byla Lilith znovuobjevena feministickým hnutím, které z ní učinilo symbol emancipačních práv. Lilith je symbolem nenaplněných přání, utajených tváří osobnosti, temných stránek lidské duše. V instalaci se racionální ovládání obraznosti střetává s emocionální participací, jedná se tedy zároveň o vědomou i nevědomou rovinu, rozhraní mezi záměrnou tělesnou aktivitou a základními biologickými výstupy.

Hudba:

Ivan Acher

„Jde o kombinaci přednahraných akustických nástrojových tracků (sampler) a elektroniky generované v „reálčase“ (syntezátor s potenciometry spojenými se snímači). Obsahují rytmické a harmonické cykly, logické i amorfní struktury, které respektují rytmus srdce.

Další složka skladby se přidává každým vzruchem detektoru lži umístěném na prstu. Když se nám chlapec na zubařském křesle lekne něčeho v brýlích (3D – ne někoho), okamžitě díky „prstosnímači“ stresu moduluje skladbu nebo jí projede filtrem a tempo se rozběhne z polekaného srdce.“

(z rozhovoru s Ivana Achera s Petrem Venderou, „Lilith. S Ivanem Acherem o virtuální realitě a bio-signálech“, In: hisVOICE 1/2007)